FAQ

Aktuálně jsou připravovány dotační programy pro další programové období 2021 – 2027, které by měly být více zaměřeny na realizaci komplexních opatření při renovaci budov.

Obecně platí, že z operačních programů (evropských fondů) jsou podporována opatření v bytových domech a pro rodinné domy jsou programy podpory koncipovány z národních zdrojů. Ty pak nejsou tak vázány na programové období a jejich výzvy mohou probíhat v jiném režimu.

Programy podpory v oblasti energetických úspor a adaptačních opatření jsou realizovány převážně ze Státního fondu životní prostředí, v některých případech pak distribuovány prostřednictvím krajů – jako například kotlíkové dotace a aktuálně také program Dešťovka, který je v současnosti zaměřen na projekty akumulace dešťové vody a využití přečištěné odpadní vody. Informace o programu Dešťovka jsou na www.dotacedestovka.cz.

Předpokládá se, že budou podporována opatření typu venkovní stínění (to už je nyní součástí uznatelných nákladů v programu Nová zelená úsporám) a zelené střechy. Pro podrobnější informace je vhodné sledovat web Státního fondu životní prostředí www.sfzp.cz.

Před záměrem investovat do zelené střechy je potřeba ověřit, zda jsou pro její realizaci vytvořeny podmínky – zejména statika budovy a provozní – jak bude zajištěna její údržba. Statika obvykle nebývá u plochých střech překážkou, ale současně je vhodné řešit střechu komplexně – s dostatečnou tepelnou izolací, případně fotovoltaickým systémem, který může sloužit jako zastínění vegetace. Zásadním rozhodnutím je zda zvolit intenzivní či extenzivní řešení. Přitom je potřeba pamatovat na to, že intenzivní střecha vyžaduje více vody na zalévání, než kolik je jí možné získat jímáním srážkové vody.

Použití malých (tzv. splitových) klimatizačních jednotek by mělo být omezeno na dobu s nejvyšší tepelnou zátěží, nikoli pro denní použití na zajištění požadované teploty v místnosti. Pro tento účel se zejména v administrativních budovách používají centrální systémy či „chlazené“ stropy. Důvodem pro omezené použití klimatizačních jednotek jsou zejména zdravotní rizika s nevhodným použitím spojená. Kombinované jednotky, které mohou sloužit i k vytápění je obvykle nižší energetickou účinnost, než klasická otopná soustava.

V každém případě je vhodné klimatizaci používat přiměřeně a nechladit na zbytečně nízké teploty – jak z důvodu spotřeby energie, tak z důvodů zdravotních, doporučený teplotní rozdíl venkovní a vnitřní teploty je (při venkovní teplotě 30°C) 4 – 5 °C, viz graf z normy DIN 1946/2:

Vzduchotechnická jednotka, resp. instalace vzduchotechniky primárně slouží především k zajištění hygienické výměny vzduchu. V současnosti se navíc téměř výlučně instalují jednotky se zpětným získáváním tepla, tzv. rekuperací, které pomáhají šetřit energii v topné sezóně, případně i v přechodném období tím, že zpětně využívají zhruba 80 % odváděného tepla z vnitřních tepelných zisků (včetně osob, spotřebičů apod.). Vzduchotechnika může sloužit ke chlazení (klimatizaci) pouze v případě, že je její součástí chladící jednotka. Pro snížení tepelné zátěže může sloužit pouze částečně formou nočního předchlazení, kdy je v noci využita pro výměnu teplého vzduchu z budovy za chladnější vně budovy. Účinnost tohoto předchlazení závisí významně mj. na tepelné setrvačnosti budovy a jejích konstrukcí.

Klimatizace je obvykle zařízení sloužící pouze k ochlazování vnitřního vzduchu, nikoli jeho výměně. K větrání (hygienické výměně vzduchu) tudíž musí docházet větráním jiným způsobem (okny), což zvyšuje energetickou spotřebu klimatizace. Současně je vhodné zvlhčovat a případně ionizovat vzduch.

Využití dešťové vody se vyplatí zejména v případě, kdy realizací projektu dojde ke zrušení plateb za odvod srážkové vody do kanalizace (tzv. srážkovné). V ostatních případech je potřeba zvážit, zda bude s ohledem na množství srážek navržené řešení dostatečně využito.

Jednou z dostupných možností využití dešťové vody bez ohledu na množství srážek je využití na zalévání. V případě využití pro splachování WC je vhodné systém kombinovat s využitím tzv. šedo vody. V případě zelené střechy je možné využití srážkovou vody pro závlahu zelené střechy. Ekonomickou stránku mohou zlepšit dotační programy, aktuálně například program Dešťovka.

Okenní fólie omezují prostup slunečního záření (tzv. faktorem „g“ – čím nižší, tím menší prostup slunečního záření, tedy i světla), ale nikdy nenahradí venkovní stínící prvky, ale v kombinaci s vnitřními žaluziemi mohou omezit nejvyšší tepelnou zátěž v případech, kdy není možné venkovní stínící prvky použít například v památkových zónách, památkově chráněných objektech apod. (i když v Evropě jsou venkovní žaluzie běžně používány i v památkově chráněných centrech měst).

Nejen z tohoto důvodu je lepší se střešním oknům co nejvíce vyhnout – v létě propouští příliš mnoho tepla a v zimě jimi uniká více tepla než stejnou plochou vertikálních oken.

Tepelné čerpadlo pro chlazení je možné použít v případech, kdy k tomuto účelu bylo již připraveno v rámci projektové dokumentace. Musí se výlučně jednat o tepelné čerpadlo typu země–voda, kdy se současně přebytečné teplo z budovy „čerpá“ do zemního vrtu, který tímto způsobem může regenerovat.

V rámci budovy lze k chlazení využít stávající otopnou soustavu (radiátory) s tím, že teplota chladící vody je regulací udržována nad bodem kondenzace (obvykle neklesá pod 17 °C).

Při rozhodování o pořízení stínicích prvků často rozhodují peníze, tj. náklady pořízení, ale také doba pořízení – náklady na venkovní stínicí prvky jsou nejnižší v době výstavby nebo renovace obálky budovy, v období, kdy se například plánuje výměna oken.

Pokud jde o kvalitu odstínění a zamezení prostupu tepla, je rozdíl účinnosti mezi venkovními prvky a vnitřními žaluziemi v řádu desítek procent – vnitřní žaluzie neomezí tu složku záření, která již prošla okny a vytváří na vnitřních žaluziích sálavé teplo. Venkovní žaluzie – při správném používání, tj. v létě přes den zatažené a v noci otevřené tak, aby umožnily provětrávání – pomohou snížit vnitřní teplotu obvykle o 3–5 °C.

Obecně platí, že památkově chráněné objekty a budovy v památkových zónách jsou významně omezeny, pokud jde o opatření s dopadem do vzhledu budovy, a proto jsou obtížně realizovatelná opatření typu zateplení, venkovní stínicí prvky, zelené střechy, fotovoltaické elektrárny apod. Zatímco v jiných evropských zemích (Rakousko, Německo, Lucembursko) mohou být v památkových zónách realizovány venkovní žaluzie a jsou přirozenou součástí budov.

V případě, že váš dům spadá do oblasti s památkovou ochranou, svůj záměr předem konzultujte na stavebním úřadě či přímo na příslušném pracovišti Národního památkového ústavu. Základní informace získáte na jeho webu: www.npu.cz.

V případě bytových domů je využití tepelných čerpadel ideální v případě novostaveb bytových domů, případně celkové renovace. Návrh tepelného čerpadla je nutno provést vždy pro konkrétní případ, aby bylo dosaženo maximálního souladu konstrukčního standardu budovy, provozních požadavků a nastavení technologie tepelného čerpadla.

V případě renovace bytového domu připadá v úvahu instalace tepelného čerpadla náhradou za stávající kotelnu – například na zemní plyn, vzhledem k ceně zemního plynu je však ekonomicky výhodný přechod zejména z tuhých či kapalných paliv. Při návrhu je zásadní správně nastavit dimenzi tepelného čerpadla a jeho provozu tak, aby docházelo v co nejmenší míře k využití bivalentního (dodatečného) zdroje tepla, což je často drahý elektrický dohřev.

Obecně lze říci, že se provoz tepelného čerpadla nevyplatí v případě nezateplených domů. Jak vyplývá z výše uvedeného faktu, který souvisí s provozními parametry topné vody – tepelné čerpadlo pracuje účinněji při nižších teplotách topné vody, zatímco v případě nezateplených budov jsou vyžadovány teploty (teplotní spád) vyšší.

Adaptační opatření, neboli opatření adaptace na změnu klimatu jsou účelově zaměřena na omezení nepříznivých dopadů klimatické změny, tedy především vyšší tepelné zátěže budov a hrozícího nedostatku vody. V některých případech se adaptační opatření prolínají s opatřeními „mitigačními“, tj. opatřeními na omezení vlivu člověka na posilování klimatické změny – takovým opatřením je například dodatečné zateplení střechy, které jednak brání úniku tepla z objektu v topné sezóně a pak omezuje tepelnou zátěž v létě. V některých případech mohou adaptační opatření naopak působit směrem k posílení klimatické změny – takovým typickým opatřením je realizace klimatizace, která spotřebovává více elektřiny. Proto je například vhodné instalaci klimatizace doplnit vlastní výrobou elektřiny, která v případě, že se jedná o FVE, produkuje elektřinu právě v době nejvyšší tepelné zátěže.